Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život v důchodu.

10. 8. 2007

 

 

 

 

 

 

 

 

Obrazek

 

Život v důchodu

 

Podle nějaké tabulky jsem zjistila,že nyní ve svém  věku žiji ranné stáří,které trvá do 70 let.Docela rychle se to blíží.Čím je člověk starší,tím se mu zdají dny  rychlejší.Záleží pouze na něm,jak zbytek dní v důchodu  prožije. Já osobně chodím každé ráno pro denní tisk.Někdy sama, jindy s manželem. Když jdeme oba uděláme  si za hezkého počasí naši ranní procházku trochu delší.  Jdeme kolem místního rybníka a poté lesem domů.S námi chodí náš pes Bobeš, který se nemůže denně dočkat, až vyrazíme. Po příchodu domů si uděláme ranní kávičku, a protože kupujeme dvoje noviny začteme se každý  do jedněch.Z této činnosti mám tyto poznatky : Každý  den při čtení nadávám. O politiku a politiky se na rozdíl  od  mého muže nezajímám, ale strašně mi vadí, když  čtu o jejich hrozném chování, úplatkářství,aroganci moci  a pohrdáním obyčejného člověka.Razí heslo já jsem mocipán  a kdo je víc.Ohánějí se imunitou a svým postem,který jim  většinou vše výše jmenované zaručuje.Dle mého mínění jim nejde o nás (voliče),ale o jejich osobní prospěch a moc .Před volbami se všichni chovali jako spasitelé,ale skutek utek.

 

Jsem moc ráda, že novináři dneska mají možnost psát  alespoň trochu otevřeně a nehrozí jim za to perzekuce. Zveřejněním některých kauz alespoň vidíme, koho jsme si zvolili. Stále se říká kolik je u nás závistivých lidí a zlodějů.Já osobně  v okruhu svých přátel žádného závistivce neznám. Všichni si  navzájem vážíme toho, čeho ten či onen dosáhl a jak žijí naše děti .Zlodějna je mi protivná a vždy byla. Dříve se říkalo, že kdo neokrádá stát okrádá rodinu..Nebylo to ale heslo všech. Pouze  těch, kteří byli hamouni a museli mít všeho víc než má ten druhý.

 

 Musím ale říct, že se blížím k tomu, že budu závidět zdraví, které nemáme nikdo zaručené. Jako pozdní řidič,který léta  nejezdil a nyní v době velkého provozu začal jezdit(jezdím za  dětmi a přáteli cca 60km)jsem smutná z velkého počtu úmrtí  mladých lidí na silnicích..Denně čtu o havariích kamionů. Prostě džungle. A džungle ve všem.Staří lidé,kteří si za svůj  život našetřili pár korun přijdou vinou zlodějů a násilníků o vše..Když vidím v televizi babičku,která pláče nad tím, jak byla  okradena,tak je mi smutno.Faktem ale zůstává,že my dříve  narození jsme nebyli na tyto věci zvyklí. V duchu se ptám  co asi dělali rodiče těchto individuí, kteří dokáží ublížit starému  člověku jen proto,aby mohli jeho mnohdy těžce našetřené peníze  nasázet do automatů,nebo prolít hrdlem..Také mě udivuje kolik  je dneska perverzních jedinců.. Ve městech je na pováženou  pustit dítě ven si hrát.Ale nejvíce mě dostane,když čtu,jak rodiče  ubližují dětem. Kde se to v nich bere? Kdybych měla tu moc,tak bych ihned opět zavedla trest smrti a byla bych zastánkyně rčení  smrt za smrt. Takový „člověk“ si nezaslouží, aby chodil po  této zemi a byl součástí této, i když ne zcela zdravé společnosti.

 

Přes všechny hrůzy,které se v této naší malé zemi stanou si  myslím,že je tady převážná část lidí poctivých a ochotných  pomoci druhému v nouzi.Tak to jsou mé postřehy ze čtení denního  tisku.Každý den,když venku neprší se snažím něco udělat na zahrádce .Okopat kytičky,upravit záhony, a také v době dozrávání plodin  provést jejich zpracování..Když už to na zahrádce roste,tak ať je to k něčemu. Od té doby co mám internet,tak mu k nelibosti  mého manžela věnuji každou volnou chvilku.Jdu se pozdravit s  kamarády,které jsem si našla,nebo se věnovat nějakému tvoření ,jako je malba,koláže,prezentace apod. Brouzdáním na netu jsem  narazila na webové stránky Francouzek,které se mně velmi líbily .Mají holky vkus a asi větší možnosti v poskytování služeb od svých administrátorů.Tak to jsou věci,které dělám ráda a s chutí .Horší je to ale s úklidem domku ,který máme.Jde to s přibývajícími  lety hůře a hůře. To co mi dříve trvalo den,dělám dnes dny dva .Říkám si ale, že to za mě nikdo neudělá a je jedno jak mně to  dlouho potrvá.Ve dnech,kdy není nic na práci a den je tak říkajíc  volnější jezdíme na výlety po okolí..Já beru foťák a co se mi líbí  tak si vyfotím a poté zařadím do svých stránek,aby i ostatní se  mohli podívat na krásy naší krajiny.V několika příštích dnech  budeme provádět menší přestavbu,tak jsem zvědavá jak to dopadne.Manžel říká, že si stále něco vymýšlím.Tak to jsem v několika  málo bodech popsala svůj život v důchodu.Stále si myslím,že když má člověk možnost poznat ve svém životě něco nového  a zajímavého(jako já internet) je dobře když toho využije. Stačí ,když nám mozkové buňky sami odumírají a není třeba je ještě nechat zlenivět..Začala jsem psát o čtení denního tisku a tím také skončím.

 

 Neodpustím si sem napsat větu, kterou  jsem si po přečtení vzala za vlastní.Když se začneš zbytečně užírat věcí kterou neovlivníš,tak si řekni :

 

Člověče, netancuj v tom „hovně“.

 

 

.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář